Lineage 2 RECENZE

11.03.2010 14:22

 Lineage 2 je velmi populární MMORPG, které je však trochu zastíněno masově propagovaným World of Warcraft; přesto nelze produktu firmy NCsoft upřít kvality, jenž nad konkurenci vynáší zejména propracovaný svět, parádní atmosféra a množství free serverů (které navíc stále vznikají). Na internetu jsou desítky webů a stovky článků zabývající se touto hrou, přesto jsou všechny zaměřené spíše na zkušenější hráče online her, takže netknutému začátečníkovi přijde hra jako zbytečně komplikovaná. Není tomu tak, Lineage 2 patří mezi ty hry, do kterých snadno proniknete a podlehnete jejímu kouzlu - přesto začínající z nás potěší jakýsi seriál, který hru popíše od úplného začátku. Máte ho mít. 


Rozhodl jsem se napsat něco málo o Lineage 2. Nebudu skrývat, že text je určen zejména začátečníkům, abych jim hru přiblížil, v podstatě formou jakési orientační recenze. Ono také na MMORPG se recenze píšou poněkud obtížněji, jelikož neustálé modifikace a rozšiřující moduly často mění hru k nepoznání. 

Lineage 2 je MMORPG od firmy Ncsoft, která nám dává k dispozici obsáhlý a rozlehlý svět, který v podstatě naplňuje vizi klasického fantasy. Na úvod je třeba říci, že hra běží na modifikovaném enginu Unreal Tournament 2004, z čehož lze odvodit minimální hardwarové nároky, které sice nejsou nejnižší, ale přesto přijatelné. Navíc hra obsahuje celkem dobré nastavení grafiky, čili ani při větších scenériích s mnoha postavami a NPC nebudete mít pocit, že se hra hrabe jako šnek. Instalace hry vyžaduje 3,5 GB volného místa na disku a je bezproblémová. V současné době je nejaktuálnější verze Chronicle 3. 

Ovládání hry je velmi snadné a intuitivní, vyjma chatování ve hře si vystačíte pouze s myší, pohled na hru je third person, ale kameru lze zoomovat na libovolnou vzdálenost, levým myšítkem klikáte na zem, kam se má postavička přesunout, vybíráte NPC k dialogu nebo nestvůry k útoku a pravou myší můžete libovolně rotovat. Díky panelům s políčky, do nichž si můžete naskládat nejčastěji používané zbraně, akce a kouzla si herní interface brzy upravíte sobě na míru. 

Tvorba postavy, kterou musíte začít, je velice jednoduchá. První volba je okolo rasy vašeho hrdiny – máme na výběr rasu lidí, elfů, temných elfů, orky a trpaslíky. Specifikace rasy jsou patrné zejména při volbě povolání – či spíše zaměření, jelikož vyjma trpaslíků máte na výběr buď povolání bojovníka nebo mystika. Trpaslíci mohou nabýt pouze schopností bojovníka, což je vzhledem k fantasy tradici rasy celkem logické, avšak je to vyváženo tím, že trpaslíci mohou později ve hře vyrábět předměty z nalezených surovin, což je neocenitelná schopnost, ke které se ještě dostanu. Volba pohlaví geroje mění pouze vzhled, nikoli dovednosti či predispozice. Tím veškerá tvorba postavy končí, co se RPG prvků týče, žádné dolaďování statistik nás nečeká. Pochopitelně si ještě můžete doladit vzhled postavy, její obličej, barvu vlasů a typ účesu, to jsou ale kosmetické detaily. Pojmenováním hrdiny začíná hra samotná. 

Volbou rasy si zároveň určíte, ve kterém městě začínáte hrát. Již v tomto bodě si všimnete výrazně nadprůměrné grafiky, která má tu vlastnost, že není nijak přebarvená a přehnaná. Postavy mají reálné proporce, vzdálenosti ve hře jsou adekvátní světu a obecně získáte dojem, že takhle nějak by vypadal fantasy svět. Karikované komixové postavičky, na které jste byli zvyklí z World of Warcraft, vypadají vedle modelů v Lineage 2 jako z dětského seriálu. To samé platí o zbraních, brnění a vybavení, žádné předimenzované modely. 

Vydáváte se tedy do světa. Máte ze začátku v zásadě několik možností. Buď se vydáte na slepo na tůru, abyste si oťukali prostředí nebo prokecáte několik NPC a splníte si nějaké questy. V prvním případě bude učarováni krajinou, celý svět se obejde bez loadingů, tzv. seamless technologie, čili přecházíte plynule z jedné lokace do druhé. Blízko místa narození potkáte nejslabší příšery ve hře, na nichž si otestujete své bojové schopnosti. Útoky řídí server, nemáte tedy možnost je přímo ovlivnit, pouze sledujete, jak postava bojuje a přihlížíte na stav zdraví jak vašeho tak příšery. Po vyhrané bitvě se vám zvyšují dvě zásadní statistiky – zkušenosti a skill pointy. K vývoji postavy se ale dostanu později. 

Tak jako tak Vás bezcílné potloukání přestane bavit. Navrátíte se tedy do své rodné vesnice a komunikujete s nejbližšími NPC. Systém komunikace je velice jednoduchý, hra samozřejmě „rozumí“ pouze anglicky, ale i začátečníci v tomto jazyce myslím nebudou zmateni nebo zaraženi. Vezmete tedy první úkol – quest. Systém questování je založen obvykle na přinesení daného předmětu, zabití speciální příšery nebo popovídání si s několika dalšími NPC. Nejčastěji se ale jedná o questy bojové. Princip je takový, že z každé zabité příšery vypadne obvykle nějaký předmět či peníze, ovšem pouze tehdy, máte-li specifický quest, vypadne z příšery navíc nějaká věc, která dokazuje zabití daného tvora – tento předmět má v inventáři svoje zvláštní místo a nelze o něj přijít, ztratit ho nebo prodat. Navíc ho postava sebere automaticky, takže Vám ho ze země nikdo ani omylem nevyfoukne. Shromáždite-li všechny předměty, musíte se pro dokončení questu vrátit k osobě, jenž Vám, quest zadala. Tady jenom musím říci, že vypadnutí questového předmětu po zabití příšery není automatické, máte-li například donést deset daných předmětů, budete muset zabít pravděpodobně více než deset příšer. 

Questování je ale mnohem širší, jde zejména o to, že NPC, jenž questy nejsou pro každého. Šaman z kmene orků dá těžko nějaký úkol elfovi a naopak – navíc jsou questy omezené na úroveň Vaší postavy, čili máte-li level příliš nízký, nedostanete úkol. To jsou důvody, rozhodnete-li se hrát hru s novou postavou, že si příště vyberete schválně jinou rasu. Výdělkem z questu jsou nejčastěji peníze nebo extra zkušenosti, avšak je také skupina úkolů, kde přímým výdělkem je nová schoponost, popřípadě vlastnit „domácího mazlíčka“ (což může být zvíře jako vlk, puma a podobně, jenž Vám pak pomáhá nosit věci a bojovat a o níž se musíte starat, krmit a podobně) nebo dokonce draka, na kterém můžete létat. Vedle toho všeho musím zmínit, když se spustí takzvané dobývání hradu. Gamemasteři vyhlásí obléhání a jednotliví hrdinové, chtějí-li se zúčastnit, nahlásí své jméno a stranu hradeb, na které chtějí stát. V danou hodinu započne dobývání a řeknu Vám, je to ohromná podívaná, když se stovka hrdinů vrhne na druhou stovku, vedle toho trpaslíci tlačí své obléhací stroje a šamanové z draků sesílají hromadná kouzla, lávové řeky a tak dále – prostě radost pohledět. Zábavy si tedy užijete dost a dost. 

Ještě předtím, než se dostanu k slíbenému vývoji postavy, musím odskočit k jedné neodmyslitelné části hry a tou je smrt hrdiny, která, zejména ze začátku, bude docela častá. Pokus je hrdina usmrcen, jeho tělo leží bezvládně na zemi. Vy máte v zásadě dvě možnosti – buď se jedním klikem přemístíte do nejbližší vesnice, která bývá hodně daleko nebo počkáte na někoho, kdo Vás kouzlem opět oživí. Nejpříjemným vedlejší efektem smrti je ztráta části zkušenosti a mnohdy i ztráta předmětu – ztratíte obvykle malou sumu hotovosti a dvě tři věci. Ty pak leží na místě Vašeho posledního vydechnutí, odkud si je můžete vyzvednout Vy, ale i kdokoli jiný. 

A konečně vývoj postavy. Jak asi z výše uvedeného textu vyplynulo, nemáte přímou možnost ovlivňovat detailní statistiky postavy, mám na mysli konkrétní atributy jako síla, obratnost a podobně. Oproti tomu si všímáte zejména svého „útočného čísla“ a „obranného čísla“. Ty se zvyšují s levelem a použitou zbraní či zbrojí. Dále velice důležitou položkou je maximální počet „životů“ – čili kolik zranění vydržíte a samozřejmě mana – univerzální magická látka potřebná pro čarování. Nad tím vším jsou naprosto nejdůležitější Vaše zkušenosti, kterým se lidově poangličtěně říká „expy“. 

Expy získáváte prakticky za jakýkoliv krok ve hře. Zabíjení příšer, plnění questů. Jakmile dosáhnou určité meze, získáváte další úroveň postavy – level. Nové úrovně umožňují naučit postavu novým dovednostem – skillům a novým kouzlům. A u toho to začíná. Skilly a kouzla jsou nejrůznějších druhů, od prostého blesku po vyvolávání pomocníků. Pro naučení se nového kouzla potřebujete navíc odpovídající knihu kouzla. Mohou zvyšovat dočasně útok či obranu, otrávit nepřítele, doplnit zdraví a tak dále, nepřeberné množství, byť ne zrovna originálních kouzel. Pro každý level je možné zakoupit za výše zmíněné skillpointy pouze některá kouzla. Jde o to, abyste si nemohli ihned vybrat ta nejsilnější. Každý skill a kouzlo má navíc svou sílu, takže ačkoliv již obsáhnete všechny dovednosti dané pro Vaši úroveň, můžete se ještě v rámci levelu zlepšit – to vše samozřejmě stále platíte skillpointy. 

Jak vaše postava roste a sílí s každým levelem, brzy pochopíte problematiku hry – dovednosti a kouzla aktivujete manou, za peníze kupujete lepší vybavení a zbraně. Na dvacáté úrovni již ale základní povolání bojovníka nebo kouzelníka neobsáhne celou šíři nových dovedností a budete si muset vybrat. Bojovník se může začít specializovat spíše na bojová umění, tichou práci vraha nebo na základy kouzel. Kouzelník se může začít specializovat na další magické obory – čarodějnictví, duchařina a podobně. Dvacátá úroveň otevírá další možnost vývoje Vaší postavy. Musíte najít konkrétního trenéra, splnit určitý, mnohdy docela obtížný úkol a trenér Vás povýší do nového stavu. Tím se Vám otvírají zcela nové dovednosti a kouzla, která se můžete naučit a odpovídají charakteru Vámi vybraného nového povolání. 

Na tomto místě se musím zmínit o tom, že každá rasa pro každé povolání mívá svoje vlastní větvení. Tak jako tak – na čtyřicáté úrovni Vás bude čekat další rozhodnutí – další dělení. Vidina nových dovedností a kouzel bude hnacím motorem Vašeho hraní. Podle druhu Vaší specializace si brzy vyberete i adekvátní výbavu – opuštěním začátečnických lokací získáte možnost nakupovat a získávat mnohem kvalitnější zbraně a brnění, které nejenže pomohou, ale stanou se určitou prestiží – díky grafice hry je vidět každý předmět, který máte v ruce nebo pověšený na sobě – a že je na co koukat – famózní modrá brnění se zlatým lemováním, magické hole s démanty a sekery s ostřím zdobeným ornamenty. Díky efektu zkrášlování ihned na první pohled odhadnete level kolemjdoucí postavy. Ten si nese v ruce svůj mečík a štít, onen ozbrojen dvěma katanami s měsíčním svitem. Báječné. 

Kdyby naše povídání nyní skončilo a nevěděli bychom o tom, že se jedná o MMORPG, dostaneme do rukou celkem pěknou, avšak velice obyčejnou a průměrnou hru, která pobaví, ale ihned na ni zapomenete. Avšak pointa těchto her je v zalidnění světa živými hráči. A právě možnosti party a komunikace si probereme v další části, která dělá z průměrné hry nadprůměrné vyžití (a koneckonců také vžití). 

Podstatou MMORPG je komunikace. Můžeme o tom debatovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Komunikace ve hře je snadná. Jakýkoliv text, který napíšete do chatovací řádky a který odešlete stisknutím ENTERu se zobrazí všem hráčům v blízkém okolí. Pomocí vykřičníku před zprávou samotnou je možné křičet – to pak je okruh příjemců širší. Třetí možností veřejné komunikace je poslání zprávy určité osobě – děje se tak napsáním jména postavy, které chcete něco sdělit a text. To je takzvané šeptání, nikdo jiný než adresát to neslyší. 

Takže putujete po světě, máte ještě nízký level, takže se nemůžete moc vyskakovat.. Potkáte však nějakého hráče, který od pohledu má už něco za sebou. Poprosíte ho tedy, jestli by Vám nějak nepomohl. Obvykle, pokud nemá nic důležitějšího na práci, souhlasí a vydáváte se do krajů. Najednou Vám nabídne, jestli byste nechtěli do party. Jediným klikem se stáváte členem – to znamená, že na monitoru vidíte i zdraví a manu Vašeho parťáka, což je velice důležité. Umožňuje to pak koordinaci léčivých kouzel, pomoci v bitvách a podobně. Být v partě také znamená dělit se o nabytou zkušenost, o nalezené předměty a peníze. To ale neznamená, že si někde dřepnete a čekáte, až ostatní členové vybojují velké bitvy a Vy jen shrábnete zkušenost – ta je stále vypočítávána na základě Vašeho podílu na zranění příšer. V partě může být docela dost lidí, takže není nezvyklé, že se stejní lidé scházejí častěji a chodí na výpravu spolu. Díky partě je také možné využít možnosti povídání, které slyší jenom členové party a to i v případě, že jsou na míle vzdáleni. 

Není potřeba dodávat, jaký říz získávají bitvy ve dvou a více lidech. Text, který posíláte se náhle mění v křik, atmosféra získává najednou jinou šťávu. Jaká je radost ze splněných questů a nalezených pokladů. Parta je základním kamenem všech pravých dobrodruhů. 

Druhou možností, jak se sdružovat, ale to je otázka pozdější fáze hry, jsou klany. Klan si může vytvořit každý – stačí přijít za vůdcem vesnice a požádat ho. Vy se stáváte zakladatelem klanu a všechna starost je na Vás. Klan má level 0 (maximum je 5) a může v něm být maximálně deset postav a samotné členství v klanu nemá žádných výhod. Možná se ptáte, k čemu taková možnost tedy je? Inu – nultý level je opravdu k ničemu, ale pokud se Vám, jako vůdci, podaří nasbírat dostatečný počet skill pointů (ano, ty body, za které si nakupujete nová kouzla a dovednosti, tak ty samé body) a peněz, můžete opět přijít za vůdcem vesnice a požádat ho, aby Váš klan povýšil na první level. V ten okamžik peníze a skill pointy mizí – obětujete je za to, že Váš klan začne mít smysl. A ano, být v klanu znamená řeholi. Co že to získáte? Možnost přibrat nové členy a možnost mít vlastní sklad na věci, který mohou využívat pouze členové klanu. 

Abychom měli zcela jasno – postava na levelu 30, který je již celkem slušný, pobíjením stovek příšer získá běžně desítky tisíc skill pointů, které ovšem beze zbytku investuje do nových dovedností. Na povýšení klanu na první level je ovšem potřeba shromáždit přibližně 30 tisíc bodů – to znamená vynechat možnost vylepšení postavy, což si dovolí málokdo. Proto je jasné, že být vůdcem klanu je věc až pro postavy s nejvyšším levelem, které se už nemají moc v čem zlepšovat a proto si mohou dovolit nastřádané body investovat, aniž by za ně získaly zlepšení pro sebe, ale pro klan. Například povýšit klan na nejvyšší level znamená nastřádat několik milionů skill pointů! Celá hra a klany obecně jsou opravdu na dlouhou dobu. Je také zřejmé, že vůdce klanu je chován v maximální úctě za své oběti. 

Druhou věcí jsou peníze, kterými sice postavy disponují již celkem dobře, ale za základní povýšení je potřeba přibližně 600 tisíc peněz, na třetí level řádově miliony, ale na pátý level klanu je třeba splnit extra quest pro klan. Ty už naštěstí nemusí střádat sám vůdce klanu, ale mohou mu v tom pomáhat ostatní členové. Tím se dostáváme k pravidlům pro klany. Pravidla si totiž klany vytvářejí samy. Nezřídka si klany zakládají i své webové stránky, kde jsou pravidla vypsaná a kde se plánují výpravy. Pravidla obvykle spočívají v pravidelných platbách do klanové pokladny a v odevzdávání materiálů (těm bude věnovaná celá kapitola později) – na oplátku si členové klanu prodávají laciněji věci a obecně si pomáhají při vyrábění nových zbraní a podobně. Členství v klanu je díky těmto výhodám jen pro vyvolené a je nutno se o ně zasloužit, zpravidla jednorázovou platbou – ale to vše záleží na pravidlech konkrétního klanu. Členové klanu získávají krom toho všeho možnost zúčastnit se mnoha questů, jenž jsou určeny pouze pro klany, nezávisle na tom může vůdce klanu nebo jím stanovení pobočníci vyhlašovat výpravy na příšery či jiné akce – jako například vyhlásit válku jinému klanu. Zradit klan si dovolí málokdo. 

Klany opravdu patří k vrcholům hry jako takové, jedná se patrně o nejcharakterističtější prvek ve hře (a obecně hrách tohoto typu) vůbec. Pravda ale je, že se jedná o zábavu pro nejlepší postavy – členové pak mají ve hře vedle svého jména malinkou ikonku klanu a hrdě nosí jeho jméno nad jménem své postavy. Klan na páté úrovni může mít až 40 členů, mívají vlastní klanovou halu a vlastní sklad. Celé toto povídání mne trochu uneslo, vlastně to předběhlo časový vývoj postavy. Proto další odstavce věnuji něčemu jinému, ačkoliv o klanech a hráčské komunikaci by se dalo psát opravdu dlouho. 

Podívejme se nyní na strukturu questů. Odkud začít – inu asi tutorialem, který Vás uvede do systému přidělování a plnění úkolů. Většinou stačí přijít k nějaké postavě (pochopitelně řízené počítačem – NPC) – po kliknutí na ni se spustí dialogové okno s rozhovorem, ve kterém jsou podtrhnutá slova – odkazy, na které můžete klikat a tím větvit dialog. Většina postav, co potkáte, má ve svém dialogovém okně položku „Quest“. Po kliknutí mohou nastat dvě situace – buď splňujete podmínky pro plnění questu nebo ne. Podmínky jsou různé – určitá rasa, povolání, level nebo kombinace zmíněných prvků. Některé postavy jsou pouze článkem na cestě ke splnění questu – takže Vám nic neřeknou, pokud daný quest zrovna neplníte. Bohužel, pokud nesplňujete podmínky pro quest, napíše se pouze „Conditions are not …“, což je naprosto nic neříkající věta, málokdy je vypsáno, že musíte mít level alespoň 29 a podobně – hra v tomto bodě působí jaksi nedodělaně. 

O čem ale že questy jsou? Jsou velice různorodé – nutno mezi nimi vybírat. Pravděpodobně první questy, které si oblíbíte jsou ty, které mají velkou odměnu a dají se opakovat. Typickým případem je pro začínající hráče úkol typu „přines deset kostí z jeskyní na západě“, který pak spočívá v tom, že navštívíte zmíněné jeskyně, vybíjíte kostlivce a sem tam jednou za čas z nich vypadne hledaná kost – questový předmět. Šance na vypadnutí kýženého předmětu je různá, málokdy však stoprocentní. Pro deset kostí budete muset pobít třicet i více kostlivců. Jakmile máte dost hledaných věcí, vydáváte se zpět za zadavatelem a opět kliknete při rozhovoru s ním na položku „quest“ – tím se obvykle quest splní a Vy dostanete svou odměnu. Pokud je quest výhodný, vezmete si ho znova a vyděláváte si na odměnu znova. Tento druh questů je velice rozšířený a v mnoha variantách a obtížnostech se stále opakuje. U těchto primitivních to ale teprve začíná. 

Brzy narazíte na questy rozsáhlejší, kde musíte najít a oběhat více postav, často stovky mil daleko, pročíst desítky stránek textu a vybíjet stáda příšer. Samozřejmě že vrcholem jsou opět věci klanové – speciální klan questy. Ale to nepředbíhejme, to Vás čeká až za dlouho, mnohem zajímavější jsou questy na získání nějakého domácího mazlíčka. Ano, to je jedna z takových hezkých „stylových“ záležitostí, možnost vlastnit nějaké zvíře, které Vás pak doprovází na cestách a je-li vytrénováno, může i v boji dobře pomoci. Navíc s přibývající zkušeností zvíře roste a sílí. Každá rasa má dispozice vlastnit určité zvíře – temní elfové vlky, elfové kočky a podobně. Samotná zvířata nejsou příliš silná, musíte je krmit a hlavně cvičit – jednoduché příkazy jako „trhej“, „stůj“ a „aport“ fungují velmi dobře. Zároveň si ale budete muset svého mazlíka vybavit osobním brněním a také zbraní, připravte se ale na to, že ceny jsou více než vysoké, řádově desetkrát vyšší, než srovnatelné vybavení pro humanoidy. 

Perličkou mezi domácími mazlíky je možnost vlastnit draka. Toho může mít každý, kdo splní extra quest, který je velmi dlouhý a celkem obtížný, také pro něj musíte mít minimální level 35 a po dokončení získáte malinkaté dráčátko, velmi roztomilé. To musíte nechat trénovat, jelikož z malého dráčka brzy vyroste větší potvora, kterou můžete využít jako jezdeckou příšeru, dokonce po dalším tréninku z něj vyroste veliký drak s křídly, který bude sloužit jako letecký dopravní prostředek a to je potom opravdu k pokoukání. Efekt, kdy s drakem přistanete na náměstí plné jiných hrdinů je jasný – je vidět, že Lineage 2 dává možnost pro osobní stylové vyžití a také je to jeden z důvodů, proč Vás hra bude bavit. 

Questy jsou zábavné zejména v prvních pár týdnech hraní, dokud Vám přijdou rpznorodé. Problém je ten, že je prokouknete – jsou vždy o tom samém – jít na místo A, vybíjet množství příšer B a vrátit se k postavě C. Tento stereotyp Vás brzy dovede k jedinému závěru – vyjma speciálních questů naznačených výše, nemá smysl questy plnit, protože zkušenosti získáte tak jako tak a peníze za splněné úkoly v pozdějších fázích hry jsou směšné a z potvor padá relativně dost peněz. Abychom si nalili čistého vína - to je takový kříž, který si nesou MMORPG obecně. Ostatně to vede k tomu, že si ve světě hledáte své místo ve formě klanu – ale o těch jsme jich mluvili výše. Souboje tedy plní 99% stráveného herního času a proto si je rozebereme detailněji. 

Souboje jsou podstatou Lineage 2. Za vyhrané souboje získáváte peníze, nějaké zajímavé předměty, skill pointy na "nákup" nových kouzel a dovedností a zejména zkušenosti, expy, které, pokud jich máte dostatečné množství, zvyšují level postavy a to vypovídá o postavě nejvíce. To všechno je pouze o tom, jestli zabíjíte správné množství správných potvor. 

Příšery se rozlišují v zásadě dle několika kategorií. První je úroveň samotného tvora. Jakmile si myší označíte cíl, napíše se Vám v horní části jeho jméno a zdraví. Jméno tvora má pak nějakou barvu a podle toho snadno odhadnete, jestli na něj máte nebo ne. Je-li barva spíše do zelena až do modra, je úroveň Vaší postavy vyšší, takže si můžete dovolit rychlý útok i na více nepřátel na jednou. Tmavě modrá znamená, že jste o deset útovní výše než příšera a můžete na ni jít prakticky poslepu. Jakmile je ale jméno příšery žluté až červené, je ve výhodě nepřítel. Temně rudá barva znamená, že je o deset úrovní výše on a je vhodné se zdaleka vyhnout. V praxi to funguje tak, že ze začátku bojujete s příšerami stejného levelu (jméno příšery je bílé), časem, když máte lepší vybavení, tak si troufnete i na o několik levelů silnější (pochopitelně je-li pouze jedna) a s vysoce kvalitním vybavením a s několika kamarády si pak dovolíte i na příšery o deset úrovní silnější. 

Druhá zajímavá a důležitá věc, které si všimnete na začátku, že potvory jsou buď agresivní nebo pasivní. Dle těchto slov je celkem zřejmé, co to o příšeře vypovídá. Agresivní tvorové, jakmile Vás zmerčí, jdou po Vás jako slepice po flusu. Oproti tomu pasivní příšery stojí a nevšímají si Vás, dokud nezaútočíte. Příšery mají navíc určité kolektivní vědomí, což v praxi vypadá tak, že zaútočíte-li na jednu příšeru a vedle ní blízko stojí jiná stejného rodu, ačkoliv je pasivní, půjde po Vás. Dále se setkáte se skupinkou příšer, které by šlo charakterizovat jako strážce. Těch je obvykle pět šest a stojí v kruhu a hlídají někoho silnějšího, obvykle bosse. Tuto skupinku není možné nijak rozdělit, pohybuje se pospolu a dostane-li se do bitky, útočí vždy na jednoho hrdinu. Tyto skupinky jsou tedy nejnebezpečnějším útvarem, jaký lze běžně potkat. Trochu neběžné příšery s extrémně vysokým levelem potkáte na speciálních místech, někdy v rámci klanového questu. 

Z příšer vypadávají věci. Je to sice poněkud nelogické, že z pouštního vlka vypadne 3578 peněz a šípy, ale s tím se musíme smířit. Tomuto efektu se říká "drop" - prostě vypadnuté věci. Každá potvora má svoje vlastní "dropy" - šanci, že z ní něco vypadne. Nejčastěji padají peníze, dále pak různé materiály (materiály si zalouží vlastní kapitolu, vrátím se k ním později), vybavení, sem tam zbraně a někdy i kvalitní brnění. Samozřejmě že šance na vypadnutí nějakého extra předmětu je velmi malá, třeba 1:10000, ale vzhledem k tomu, že příšery vybíjíte po stovkách a více denně, jednou Vám to prostě "vyjde". Stačí, abyste se někde doslechli, že tomu a tomu hrdinovi vypadl z nějaké příšery Samurai Long Sword (jedna z těch lepších zbraní), hned se tam vydáte a mlátíte do příšer tak dlouho s vírou, že Vám něco podobného také vypadne, až zjistíte, že ta zpráva byla fámou. I takové věci se dějí. Když jsem výše napsal, že nejčastěji z příšer padají peníze, je to pravda, ale co pak brání hráči postavit se mezi stádo slaboučkých příšer, ze kterých sice padá málo peněz, ale padá, udělat si makro, které bude automaticky vybíjet všechno v okolí a odejít na týden na dovolenou, čímž si hrdina zajistí prakticky neomezený kapitál? Je to řešené tak, že šance na vypadnutí peněz se snižuje, pokud má hedina vyšší level než nepřítel. Takže postavička s levelem deset nevymlátí z vlčka na první úrovni prakticky nic. Je také nutné si uvědomit, že dropy, peníze a i samotné zkušenosti - to se často liší na každém serveru trochu liší, ale přibližně takto to funguje. Je tím také zajištěno to, že se v oblastech se slabými přišerami, které pro svůj vývoj tolik potřebují začínající postavy, budou pohybovat silní hráči a hromadně vybíjet slabé mrchy. 

Jak si takhle bojujete, postupně přicházíte na taktiku. Samozřejmě že samotné údery zbraní ve hře neovládáte, to vše počítá server, avšak můžete sesílat kouzla, měnit zbraně anebo utíkat. A to jsme u zbraní, bez kterých je hrdina jako bez ruky. Máte k dispozici meče, dýky, palice, kladiva, kyje, sekery, luky, šípy, magické hole a tak dále - prakticky nepřeberné množství. V praxi se ale zbraně dělí do kategorií podle cen. Meč za 180000 peněz má naprosto shodnou sílu jako sekera za stejnou cenu a stejně tak kladivo za ty peníze. Dýka za stejné peníze ma nižší útok, ale rychleji se s ní seká, luk je oproti tomu výrazně silnější, ale díky nutnosti vlastni šípy a pomalé střelbě je tento posun logický. Takže ať si koupíte za 180 tisíc cokoli, má to v podstatě stejnou sílu. Cena zbraní ale odpovídá lineárnímu vývoji - z počátku máte radost ze zbraní za pár desítek tisíc, pak povýšíte na zbraně za statisíce, za milion až později abyste hladově koukali po těch nejlepších kombinacích. Těmi jsou takzvané "dualswordy" - dva meče v kombinaci. To si seženete dva různé nebo i stejné meče, zajdete za trpaslíkem kovářem a ten Vám za určitý poplatek zbraně zkombinuje a vyváží tak, že je můžete používat obě najednou. Sice pak ztrácíte možnost používat štít, ale vysoká síla zbraně to vyváží. Zbraně jdou ale svým rozložením dále - brzy přijdete na to, že se Vaše postavička může na určité úrovni naučiti používat zbraně (a brnění, resp. vybavení) tzv. "vyšší třídy". Z počátku používáte zbraně bez zařazení - "No Grade", ty může používat každý. Brzy se ale naučíte používat zbraně vyšší třídy - třídy D ("D Grade"), pak to jde podle abecedy C, B a "A Grade", vrcholem pak jsou Super zbraně "S Grade". Co se na to váže? Více věcí - jednak nemůžete hned koupit / nechat si koupit nějaké silnější zbraně a hlavně s tím souvisí nezmíněná věc a tou jsou Soul Shoty a Spirit shoty. Co to je? Jak to popsat - jedná se o maličký magický artefaktík, který se po použití "vpije" do zbraně a na jeden útok získává vyšší sílu, až o 100%. Ve hře se to dělá tak, že si koupíte tyto "Soul shoty" a jdete bojovat. Před každým švihnutím zbraní kliknete na tento Soul shot, jím se zbraň nabije a po seknutí uštědří nepřátelům vyšší zranění - takže klikáte zuřivě o sto šest, aby se shoty nabíjely co nejpravidělněji. Tak si můžete dovolit i na silnější příšery. Obdobně fungují i "Spirit shoty", ale jsou určeny pro mágy - identicky použijete Spirit shot, nabije se jím zbraň (obvykle magická hůl) a kouzlo následně seslané má mnohem vyšší sílu. A co to má společného s třídami zbraní? Inu - každá třída zbraní potřebuje svoje vlastní Shoty - "D grade Soul shot" a "D grade Spirit Shot". Na první pohled žádný problém, avšak hned to vysvětlím: No grade shoty jsou k dostání lacino v každém krámu, avšak D grade a vyšší si už musíte nechat vyrábět od trpaslíků - kteří si za svou práci nechávají dobře zaplatit. Tato trivialita Vás nutí při potkání trpaslíka ho poprosit, aby Vám vyrobil shoty a koupíte jich kolik můžete - čert ví, jak dlouho potrvá, než zase nějakého ochotného potkáte. Někteří hráči se vyráběním shotů i živí - avšak o vyrábění předmětů bude řeč později. 

Vybíjení příšer je jedna věc, ale co když nějaké okolnosti dovedou k tomu, že se pustí do křížku dva hráči? Inu, i to je možné. Avšak musíte vědět toto: svět Lineage 2 není zaměřen na souboje mezi hráči, ne primárně, ale souboje v zásadě podporuje. Souboje probíhají stejně včetně kouzlení a používání zvířat. Rozdíl je ale v herním mechanismu - za zabití hráče nedostáváte žádnou zkušenost, takže hlavní smysl to nemá, spíše si hráči tímto způsobem vyřizují účty nebo zkoušejí nová kouzla a zbraně. Jaké situace mohou nastat - v zásadě dvě - když bojujete s hráčem na přibližně stejné úrovni, tak se jedná o PvP - Player versus Player - prakticky férový souboj, pak Vaše a soupeřovo jméno nad hlavou zfialoví, ale po chvíli zmizí. Barva jména tedy informuje, že jste v nedávné době nějakého hráče sejmuli. Pak je ale případ, kdy se se svojí silnou postavou vydáte zabít nějakou slaboučkou, třeba o deset úrovní níže, kdy je jasné, že protivník nemá šanci. To pak Vaše jméno rovnou zčervená a získáváte nelichotivý (jak pro koho) titul PK - Player Killer - zabiják hráčů. Někomu to přijde jako zábava vybíjet nebohé hráče, avšak mezi ostatními nejsou postavičky s červeným nápisem v lásce a neradi s nimi bojují. Tohoto titulu se zbavíte tak, že vybíjíte množství příšer - ve statistice hráče máte přesně napsáno, kolik máte za sebou soubojů s hráči a kolik příšer pro ztrátu červeného nadpisu. Avšak přecejen jsou místa, kde se můžou krvelační hráči vyřádit do sytosti. Jedná se o "Arény", kde je od názvu jasné, že se jedná o vyhrazené pole, kde mohou hráči mezi sebou bojovat bez postihu a zčervenání jména. Také se zde odehrávají turnaje, ale ty si rozebereme až v kapitole o extra událostech. V následující kapitole dáme přednost vyrábění předmětů a sběru po materiálech. 

Vyrábění předmětů (a klany samozřejmě) je pravděpodobně jediný důvod, proč hrát Lineage i po té, co si splníte veškeré sny, která Vám hra může splnit. Draka létavého máte, peněz jako želez a vysoký level postavy nad 70 s patřičným respektem. vybavení nejlepší co se dá koupit... ale ještě tomu něco chybí. Všimnete si toho hned, potkáte nějakou potavu, která drží v ruce stejnou zbraň jako Vy, ale okolo ní je slabá záře. Ihned Vám dojde, že se jedná o "elfí meč +1" nebo třeba "sekera +3". Přitom jste tyto zbraně nikdy neviděli v obchodě a prodával-li je nějaký hráč, tak za neuvěřitelnou cenu, která převyšovala obchodní několikanásobně. Není divu, "pluskové" věci mají silnější útok a posílené magické vlastnosti o 5, ale klidně i o 50% a to už je sakra znát. Jak ale tyto zbraně získat? Jedině craftingem neboli vyráběním předmětů. 

K vyrábění předmětů musíte znát a vědět několik podstatných věcí. Předměty mohou vyrábět POUZE trpaslíci. A to buď NPC ve městech (kteří vyrobí základní věci velice snadno a za malý poplatek) nebo přímo hráči, co hrají za trpaslíky - pokud si vypracují vysoký level a zvolí si to správné povolání pro rozvoj. Hráči trpaslíci se však umění craftingu mohou naučit lépe, než samotné NPC a to je právě to tajemství vyrábění "pluskových" věcí. Maximální úroveň vylepšení dané věci je +8 (to pak okolo zbraně šlehají plameny) a lze si nechat vyrábět i brnění či jiné věci. Takže pokud najdete trpaslíka, budete dále potřbovat "Recept" na danou věc a hlavně materiály. Když to takhle napíši, zní to jako jednoduchá věc, ale je to právě naopak. Recepty a materiály se trotiž nedají koupit v obchodech, ale musí se pracně "vydolovat" z příšer či odkoupit od hráčů, kteří našli daných materiálů hodně a neví co s nimi. A zde začíná item hunting tak dobře známý z Diabla. 

Z každé příšery je určitá, dost často malá, šance, že vypadne nějaký druh materiálu. Těch je možná stovka druhů. Kosti, prach z kostí, kůže, bylinky, ruda, ocel a tak dále - je jich opravdu mnoho. Takže pobijete několik kostlivců a hurá, vypadne z jednoho z nich kost, což je materiál velice oblíbený. Problém je ten, že na vyrobení nějaké věci potřebujete obvykle stovky až tisíce materiálů několika druhů. V ten okamžik se z materiálů stává vysoce ceněné zboží. Když jsme u těch kostí - prodat je v obchodě můžete za 75 peněz, což je výsměch, neboť hráči dají, když kosti nutně potřebují (a hráči vždy nutně potřebují veškeré materiály), klidně 1000 a více peněz. A to nehovořím o klíčových materiálech, jejichž cena se pohybuje v desetitisících za kus. Řeknete si tedy - no a? Stačí zajít do správné lokality a tam tak dlouho systematicky vybíjet příšery a materiály se jen posypou. Není to tak snadné, jak je to napsané - pokud je šance na vypadnutí materiálu třeba 1% (což u důležitějších materiálů není nezvyklé), musíte vybít stovku příšer, abyste získali kýžený materiál. Navíc, jak jsem se zmiňoval dříve, aby z příšery vůbec něco vypadlo, musíte mít přibližně stejný level, jako daná příšera, takže až se svojí vypracovanou postavičkou vlítnete do podzemí plného slabých kostlivců lvl 12 a vybijete jich stovky za minutu - omyl, z kostlivců nevypadne ani kostička. Takže si musíte najít adekvátního nepřítele, kterých ovšem nepobijete tolik tak rychle. A proto rádi zaplatíte sumy za materiály, které Vám dopomohou k vlastnictví nového předmětu třeba s vylepšenými vlastnostmi. 

Poslední věcí je tedy recept. Ten si také musíte najít. Naštěstí je třeba jen jeden. Hráči navíc nepotřebné recepty rádi prodají za docela slušné ceny. Avšak za recepty na opravdu kvalitní zbraně či zbroje si pár set tisíc také budete muset dát stranou. Máte-li vše pohromadě, musíte zajít za trpaslíkem, zaplatit mu (NPC mají fixní částky, mezi hráči funguje systém dohody) a poprosit ho. Trpaslík se dá do práce. Pokud vyrábí nějakou "pluskovou" věc, snižuje se šance na vytvoření ze 100% až na 10%, takže nikdy není jistota, že se vyrobit danou a tak silnou věc podaří, leč pokud se to nepodaří, vyrobí se alespoň její slabší varianta, která také potěší. Pokud si to umíte představit, začnete u craftingu naprosto chápat existenci a nutnost klanů. Tisíce předmětů se nepodaří nikdy shromáždit jediné postavě, kdyby chtěla mít opravdu dobré věci. Členové klanu obvykle dávají veškerý nalezený materiál do skladu a pouze clan leader rozhoduje o tom, kdo smí jaký materiál použít pro výrobu jaké věci. A když má klan hodně členů, schrastí mnohem větší množství materiálů v nesrovnatelně kratším čase. A pak - když vidíte toho lakotného trpaslíka, jak Vám nechce prodat "Doom full plate armor +7" za méně jak 50 milionů peněz a Vy ho přitom tak moc potřebujete, nezbyde Vám, než ho vyrobit. A o tom to také je. 

Ke konci se ještě musím zmínit o extra událostech. Totiž svět Lineage obvykle bedlivě sleduje několik gamemasterů - administrátorů hry, kteří sem tam podle nálady spouští akce, které jsou výjimečné a neopakují se. Jedná se třeba o oblíbené "dobývání hradu". To se sejde sto hráčů, rozdělí se na dvě skupiny - jedna vleze do hradu a druhá ho má za úkol dobýt. A řeknu Vám že pohled na obrovskou bitvu, kdy si trpaslíci vezmou bojové roboty megalomanské velikosti a útočí na bránu hradu, z jehož věže šamané sesílají kouzla typu lávová řeka a to všechno ze vzduchu pozoruje několik hrdinů na dracích - to patří mezi ty chvíle, kdy se Vám tají dech. Další oblíbenou extra událostí je napadení města příšerami - administrátor prostě poblíž města "vykouzlí" nějaké obvykle silné příšery v enormním množství a pošle je na nejbližší město. Hráči, kteří se postaví na obranu města dostanou obvykle nějakou dribnou odměnu. Těchto akcí je ale mnohem více, záleží na správcích hry - jsou možné svatby mezi hráči, turnaje, turnaje mezi domácími mazlíčky a tak dále. Díky těmto extra akcím dostává hra takový lepší říz, že si nepřipadáte v tomto světě jako by byl celý úplně umělý.

Tím bych asi ukončil tuto obsáhlejší recenzi na Lineage 2 pro začínající hráče. Musím tady závěrem podotknout jednu velice důležitou věc. Lineage 2 je MMORPG, které se provozuje na mnoha serverech, mnohé z nich i zdarma, což je dobrá zpráva. Každý server ale mívá obvykle trochu jiná pravidla, jinak nastavenou sílu příšer, jiné šance na vypadávání peněz, předmětů či materiálů, některé servery jsou zaměřené na questy, jiné pouze na souboje s příšerami nebo na souboje mezi hráči, jiné pouze na crafting a některé se snaží přiblížit oficiálnímu placenému serveru. Proto se nesmíte divit, když některé věci, na které narazíte, se budou na daném serveru chovat jinak, než jsem zde popsal. Je to celkem běžné, provozovatelé serveru ho dělají pro určitou komunitu s určitými požadavky, takže jen abyste o tom věděli. 

Lineage 2 mi sežraly dva měsíce mého života, ale vskutku toho nelituji. Kdybych neměl jiné povinnosti (jiné hry ke hraní), strávím ve světě Aden mnohem více času. A to je myslím pěkná tečka za tímto naším povídáním.

 

 

Vyhledávání

Kontakt

Herní portál ICQ : 557533373