Eve Online

 

 

Eve Online je splněním mého snu. Ač miluji RPG hry, které obvykle oplývají převáženě fantasy pojetím, tíhnu ve skutečnosti, pravděpodobně z důvodu přesycenosti, ke scifi pojetí v jakémkoliv žánru – hry, filmy, knihy, komixy a tak dále. Takže jedna z mých největších lásek co se her obecně týče nemůže patřit ničemu jinému, než sáze Elite, konkrétně druhý díl, Frontier. Tento simulátor vesmírného pobudy, který se může vypracovat na nejrůznější posty ve vesmírné společnosti je mnou nejdéle hranou hrou vůbec, s Daggerfallem se dělí o první místo – oboum těmto hrám jsem věnoval téměř tři roky života – denně několik hodin. A i dneska bez ostychu zasedám za knipl Cobra Mk3 a užívám si znovu a opět. A teď si představte, že Eve Online je de facto Frontier Online.





Hře jsem se dlouho záměrně vyhýbal, protože riziko závislosti je neúměrné a pro mne dost kriticky podstatné. Ale jednoho dne jsem podlehl, hlavně po té, co jsem zjistil, že moji kamarádi také již nějakou dobu hrají a že tedy budu mít podporu ve formě startovních financí a rad, takže jsem se do hry s odvahou pustil. Trvalo mi tři měsíce, než jsem se vyřádil z nejhoršího, protože tahle hra se mi dostala pod kůži mnohem více, než jakákoliv onlajnovka předtím (ne snad, že by jich bylo moc). Samozřejmě si musíme hned na začátek nalít čistého vína a přijmout fakt, že Eve Online není zrovna typickým RPG, vlastně roleplay téměř neobsahuje, což je vyváženo vývojem postavy, který by mohlo leckteré singleplayer RPG závidět, nepřekonatelnou atmosférou, gamedesign, herní náplň a mechanismy, které velice dobře respektují jak hru, tak váš reálný život, což umožňuje snadnější proniknutí a vžití se do hry. Eve Online se pro mne stalo etalonem zábavnosti a principů online her, který si neumím moc dobře představit, jak bude překonána. Perličkou také je, že v roce 2004, kdy bylo Eve Online na světě právě jeden rok, vyhlásil server mmorpg.com právě tuto vesmírnou lahůdku za hru roku a to i v konkurenci masivně úspěšného World of Warcraft (který byl tou dobou na truhu o pár měsíce kratší dobu teda). Eve Online je jediná hra, u které jsem platil měsíční poplatky, aniž bych měl divnou pachuť v puse.





Rozepisovat herní mechanismy do detailu je nesmyslné, ale zmínit se o tom musím. Základ hry leží ve volbě z pěti ras, kdy každá dostane do začátku (podle toho, jaké jí poskytnete vzdělání v character generatoru – je to velmi podobné systému ze hry Whale’s Voyage) naprosto odlišné dovednosti – skilly. A o nich to celé je. Skilly otvírají brány k používání předmětů, artefaktů, vesmírných korábů, zbraní, obchodování, manévry a tak dále. Takže s dobře navrženou postavou budete moci od začátku ve hře plně realizovat svoje herní záměry. Jelikož ale nebudete mít příliš představu, co vás čeká, je možné, že si postavičku po chvíli hraní uděláte novou a od nuly. Tak jako tak – vřele doporučuji si na začátku projít kompletní tutorial, který sice trvá přes dvě hodiny při pečlivém studiu, ale mohu vás ujistit, že si pak ve hře ani neškrtnete.





Skilly by se daly rozdělit mezi bojové, výukové, obchodní, těžební a dronové. Ty se dají používat i pro hraní single, kdy se vykašlete na komunikaci a budete si hru zkoušet na vlastní pěst. Celkem jsou ale skilly rozděleny do patnácti tříd, které se vzájemně prolínají a navzájem na sebe navazují. V praxi to tedy znamená, že není možné vytvořit univerzální postavičku, naopak budete vytvářet hlavní specializaci a nějaké jedno až dvě vedlejší doplnění. A čím vyšší úroveň skillů budete dosahovat, tím užší specializaci si budete vytvářet – je časově takřka nemožné během několika měsíců udržovat vyváženou postavu ve všech dovednostech, ale to není na škodu, naopak, jelikož to pak právě vybízí k týmové spolupráci v gildách – korporacích. Přitom jde o proces naprosto nenásilný a přirozený a hlavně hratelný.



Za největší výhodu a přednost hry považuji právě systém tréninku skillů. Ten je řízen pouze časem a ničím jiným. V praxi si tedy vyberete skill, který si chcete natrénovat v prvním z pěti úrovní dovednosti a kliknete „trénink“. Hra vám napíše, jak dlouho bude trvat, než se postava danou věc naučí. Můžou to být minuty, hodiny, ale také dny až týdny. Vy mezitím můžete dělat co chcete – plnit úkoly, obchodovat, zkoumat galaxie nebo se od hry odlogovat a nalogovat se až za uplynulý čas (tady musím podotknout, že se mi dost často stávalo, že jsem si nechával nařízený budík na půl čtvrté ráno, abych se na sekundu nalogoval, dal trénovat další skill a šel zase spát). V jeden okamžik můžete trénovat pouze jeden skill, proces však lze přerušit (postup učení se ale neztratí) a trénovat něco jiného. Nelze však nastavit sekvenci učení – jakmile proces dojde do zdárného konce, postava se přestane učit – a to vás nutí se týdenně alespoň jednou dvakrát nalogovat (podle úrovně skillu), abyste jen něco nastavili a zase šli od hry. Také jsou populární programy, které vám přesně ukáží, pro jakou věc nebo skill co v jakém pořadí trénovat – ba dokonce jde nastavit upozornění na email. V tom výsledku tedy – při pravidelném logování, nikoliv však hraní, není možné, aby vám vaši spoluhrající kamarádi nějak zásadně se svými postavami „utekli“ a to i v případě, že nebude hrát celý měsíc. Analogie s Progress Questem není úplně nesmyslná ;). To ale neznamená, že si snad vyděláte peníze a tím pádem na lepší výbavu, zbraně a lodě.





A tohle všechno je dokonale zamotané. Podle toho, jaké činnosti se chcete věnovat, kupujete implantáty do své postavy, výukové knihy, zlepšujete si inteligenci, abyste rychleji trénovali skilly, vylepšujete navigační dovednosti pro zrychlení cestování napříš galaxiemi, vychytáváte si obchodní stezky, abyste pak zjistili, že od určité míry obchodního skillu stačí sedět na zadku a obchodovat pomocí virtuální eBaye (to se pak hra dá opravdu hrát jako burza). Následně za utržené peníze koupíte loď, zjistíte, že nemůžete používat nějaké odpovídající zbraně, takže skillujete bojování, abyste nakonec zjistili, že nejlepší lodě má úplně jiná rasa a jsou vám tedy zapovězeny – ne snad, že by se to nedalo naučit, ale trvá to hodně dlouho. Zkrátka a dobře v Eve Online se nemůžete nudit ani sekundu. O to více zamrzí, když vás někdo sejme a vy zemřete.



Jedna z věcí, kterou bych MMORPG jako takovým vytknul, je systém umírání postav. Jen málokterá hra z si dovolí z toho udělat totální game over a je fakt, že systém smrti ve World of Warcraft bych se nebál označit za vtipný, leč Eve Online se drží chladné reality. Každá loď, ve které jste, má tzv. únikovou kapsli. Když se nestihnete z dané soustavy, kde zuří bitva, včas odhyperprostorovat, jste v únikové kapsli vhodné akorát tak k útěku. Pokud jste si před všemi těmi peripetiemi pojistili loď, dostanete nazpátek nějaké ty peníze na nákup nové, ale veškeré vybavení a výzbroj je v tahu. Ale mohli jste si samozřejmě koupit více lodí a tak jenom přesednout a čistit dál. Co se ale stane, pokud někdo zaútočí na kapsli? Naštěstí – NPC piráti na kapsli nikdy neútočí, což je docela dobré, ale ostatní hráči v PvP bitkách to dělají celkem často, i když je to obecně považováno za prasárnu. Pak jste v řiti, pokud jste si za tučné peníze nevytvořili vlastní klon. Toho můžete vytvořit jednou za čas, podle toho, jak máte postavu vymazlenou a klon si pamatuje všechno, co v okamžiku vytvoření. Takže pokud nasyslíte nějaké skilly a někdo vás odpráskne, klon si to nepamatuje – neprožil to – takže krok zpátky, ale hlavně že jsme nějak na živu, že?





Bez čeho by Eve online nemohlo být nejlepší online hrou vůbec, je kooperace a interakce hráčů. Ti totiž na rozdíl od ostatních her dostávají nebývale velkou moc v tom, jak do vesmíru zasahovat. Vše to začíná obdobou gild neboli korporací, které od prostého sdružení hráčů se společnými zájmy přecházejí v nezměrně obrovské organizace, které si zabírají vlastní planetární soustavy, které si vyzbrojí, vyrobí tam mateřskou loď, vybírají daně za průlet a i jinak buzerují obchodníky či piráty. A samozřejmě pak bitvy mezi korporacemi jsou naprosto vrcholové ukázky těch nejepičtějších vesmírných bitev, jaké si dovede představit, vedle kterých jsou Star Wars jen jakousí demoverzí toho, čeho se můžete zúčastint naživo. Ale ne každá korporace je výbojná, máme tady obchodní i těžební či lootovací korporace, které si pracují na vlastním písečku a o okolní dění se moc nestaraji. Tohle všechno je jeden z důvodů, proč se ani vrcholové hraní nezvrhne jen tak v nudu, stále je kam se vyvíjet a vydělávat peníze – však mateřská stanice stojí miliony! A to nemluvíme o head hunterech – můžete nechat vypsat odměnu na něčí nežádoucí hlavu a vydělat si tak pěkný balík peněz – i tím se korporace zabývají, jelikož při odměně padesáti milionů (to je moc pěkně vybavená stanice) se jednotlivec nechytá.





Souboje tvoří velkou, i když ne hlavní část hry. Jsou fantastické. Vaše loď oplývá obvykle třemi ukazateli stavu lodě. Vnější štít, vnitřní a pak samotná konstrukce. Každá loď má poměr těchto tří položek různý a hodí se tak pro různé bitevní akce. Silný vnější štít spolehlivě zastaví většinu energetických zbraní, takže se hodí při skupinových bitkách s více slabšími nepřáteli, kteří obvykle těmito zbraněmi disponují. Vnitřní štít zase lépe zastavuje projektily, které jsou obvykle v dost omezené munici, ale o to silnější – takže bitky mano-a-mano visí obvykle na tomto štítu. Vedle toho má každá loď několik slotů, na které lze navěšovat zbraně, regenerátory štítů a energie plus další výbavu. Ovšem vysoký počet slotů nic neznamená, pokud vaše loď nemá dostatečně silné CPU, aby obsluhu všech zařízení utáhla! Takže upgradovat co se dá. Ze tří slotů se brzy vypracujete na trojnásobek, kdy je z vás poměrně nebezpečný pilot schopný plnit i sebevražedné mise. A nakonec stejně všechno prodáte na burze a koupíte těžkou obchodní loď, abyste si vydělali převozem zboží na něco úplně jiného. A samozřejmě že do této velké lodě nasázíte drony – malé roboty, kteří houfně plní vaše úkoly – útočení, obrana, sbírání lootu, těžba – pokud na to máte skill pochopitelně. Možnosti jsou velmi různorodé.



Ruku v ruce souvisí ovládání hry, kterému není co vytknout. Plně kontrolovatelná kamera (kdy se poučí Nival?) a ikonky všude okolo – rychlejší z nás během bitev i obchodují. Hlavně seznamy cílů v lokalitě jsou důležité, pak se to dá hrát i bez grafiky. Díky tomu, že vesmír není natolik zatížený generováním krajiny (bohužel, nejde přistávat na planety), vše běží plynule a přitom je na co koukat. Styl grafiky nejvíce připomíná Homeworld, ale autoři se občas inspirují i Star Wars, Star Trek a přitom máte pocit, že to vidíte poprvé. Hyperskoky jsou pak podívanou, i když se omrzí – je to nutné zlo zkrátka. Vesmír je totiž rozdělen na tisíce sektorů, které jsou propojené jumpgates. Dostat se z jednoho sektoru do druhého je otázka asi minuty, každopádně si asi sami dobře spočítáte, že letět někam přes dvacet sektorů je prostě vopruz. Jenže když zrovna v tom takhle vzdáleném sektrou mají to príma zboží, tak si pro něj prostě musíte přiletět!





A to je tak asi všechno, co jsem vám chtěl říct. Uznávám, že žánr MMORPG má ono „RPG“ přidáno obecně hlavně kvůli vývoji postav, i když existují i true roleplay servery pro různé hry, leč u Eve Online jde o neopakovatelné vesmírné dobrodružství podtrhnuté naprosto nedostižnými herními mechanismy a komunitou, která hru vyzdvihuje naprosto nad mraky. Důkazem budiž, že jsem si zase zaplatil tři měsíce a jdu si užívat. S rozšířením Trinity, které komplexně předělává grafiku všeho, přidává těžařské mise a značně rozšiřuje příběh. Doufám, že se potkáme!



P.S. – Poměrně dlouho jsem se zamýšlel, jaké číselné hodnocení hře dám. Jak jste si mohli všimnout, tak jsem nezmínil jediný pozastaveníhodný zápor, na čemž trvám, ale jedním dechem musím dodat, že Eve Online v mém případě narazilo na vzor cílového zákazníka. Proto nemohu šetřit superlativy a proto jsem se nakonec uchýlil k subjektivně citově přebarvenému absolutnímu hodnocení.